Slunce už začínalo zapadat a skrz větve stromů pronikalo jen několik posledních paprsků světla. Dnes bude úplněk a někde z dálky se ozývalo vytí vlků. Medvěd, Jerry a gorila došli až ke stromu kam je medvěd vedl. Mezi kořeny velkého listnatého stromu vykukovaly hlavičky houbiček. Jerrymu se rozzářili oči štěstím.

„Tady to je, natrhejte si kolik chcete.“ ukázal medvěd.

„Díky medvěde, jak se ti jen můžeme odvděčit ? “ poděkoval Jerry.

„Stačí když se už nebudete srát do mýho území, mám rád klid.“ odpověděl medvěd a pohlédl na gorilu, která se ho pořád bála. Gorila s respektem kývla v souhlas.

„No nic my dáme špeka a rychle nasbíráme ty lysohlávky, než se setmí chtěli bychom být doma.“ oznámil Jerry.

„Fajn, tak já vás nebudu zdržovat.“ řekl medvěd „Mějte se vy dva mamrdi“

„Jo jo, díky a čepec. “ pozdravil Jerry. Gorila jen zamávala.

Jerry se dal do rolování brka a gorila do sbírání houbiček. Jakmile byl Jerry hotov tak jointa zapálil a řádně si vychutnal zelený dým v plicích. Poté podal gorile a začal také trhat houbičky a vkládat je do svého košíku. Po nějaké době už měli košíky plné trochou durmanu, ale převážně lysohlávkami. Zdařilá výprava pomyslel si Jerry.

Když konečně dorazili zpět k chatce, tak namísto slunce svítil na temné obloze měsíc. Měli štěstí, že na cestě zpátky nepotkali vlky, ačkoliv je celou cestu slyšely výt někde kolem. Položili košíky do rohu ke kuchyňské lince a Jerry šel rozdělat oheň v krbu. Gorila se mezi tím přesunula ke skříni a vytáhla bongo. Došla ven pro vodu a když se vrátila, tak v kamnech už plál oheň a Jerry zrovna připravoval jídlo.

„Docela do pohody medvěd, ale nebejt durmanu, tak by jsme na tom stromě byli ještě teď. “ nahodil Jerry.

Gorile bylo jedno co Jerry říká a sedla si do křesla, bongo si dala do klína a nasypala plný kotlík durmanem. Dala si ho k puse, zapálila a začala tahat. Když uvolnila palec z díry na bongu tak ji všechen dým skončil naráz v plicích. Zavřela oči a u toho vyfoukla. Potom otevřela oči a naskočily ji slušné halucinace. Viděla po chatce lítat včely o velikosti vlaštovek. Všechny předměty měli zvláštní fialovou auru a skříň s marihuanou vyloženě zářila fialově. Podívala se z okna a místo vody v jezírku viděla jakousi zelenou hmotu připomínající sliz. Obloha měla nažloutlý odstín. Mezi mraky poletovali draci a chrlili oheň do prázdna jakoby se snažili udělat ohňostroj.

Když Jerry podal Gorile jídlo, tak místo zeleniny viděla obří slizké červi a misku odhodila do rohu místnosti. V tu chvíli Jerry pochopil, že gorila není úplně v pořádku a začal dávat pozor, aby se ji nic nestalo.

„Jsi v pohodě, mambo ? “ zeptal se ustrašeně.

Gorila,aniž by se na Jerryho podívala, začala kolem sebe chaoticky mávat rukama. Jerrymu připadalo jakoby odháněla nějaké létající tvory, ale neviděl nic. Už se chystal zakročit, když v tu chvíli gorila omdlela a zůstala nehybně sedět na houpacím křesle.

Uplynulo asi půl hodiny od dokouření jointa z durmanu. Jerry s gorilou byli v hlubokém záseku a nevěděli o světě když v tom je vyrušil jakýsi hrubý hlas.

„Hej, vy dva mamrdi tam nahoře!“

Jerry a gorila se na sebe překvapeně podívali a shlédli dolů. Pod stromem stále stál medvěd a hleděl na ně.

„Jo, s váma mluvím vy kreténi!“  zařval medvěd.

“ Tak to mi ho vyndej, ten medvěd mluví.“ přemýšlel Jerry nahlas „Asi jsme díky účinkům durmanu získali schopnost rozumět mu, nebo mám brutální halušky.“

„Začínáte mě pěkně srát, co tu vůbec chcete?“ zeptal se rozzuřeně medvěd.

„Jen hledáme nějaké lysohlávky, nic víc.“ odpověděl opatrně Jerry.

„Bohužel jste narušili moje teritorium a tím mě dost nasrali.“

„Velice se omlouváme, nevěděli jsme, že už jsme tak daleko. Když nás necháš jít, tak už sem nikdy nevstoupíme.“ zkusil Jerry.

Gorila jen mlčky jedním uchem poslouchala konverzaci a v hlavě si říkala jaké asi musí mít účinky durman po aplikování z bongu. Když narazila v myšlenkách na bongo, tak ihned přestala vnímat okolní svět a začala si představovat jak sedí v houpacím křesle a nabijí si kotel. Jerry si všiml, že gorila je úplně mimo, ale měl teď důležitější věci na práci.

„Dobrá, dobrá tedy. Omluvu přijímám.“ uklidnil se medvěd a v jeho hlase bylo znát, že je spokojen s omluvou. Přece jenom je Jerry první člověk se kterým mluví a pravděpodobně také poslední. Plynulá konverzace mezi tvory úplně jiného druhu se jen tak nevidí. Durman dělá zázraky.

„Ještě jednou se omlouváme.“ řekl Jerry po seskočení ze stromu.

„To mě nezajímá, já mám hlad!“ zaskočil je medvěd a naznačil že kousne gorilu. Gorila uskočila a spadla na zem. Jerry se chystal vytáhnout svůj nůž, když v tom se medvěd začal smát.

„Dělám si prdel, pojďte za mnou ukážu vám kde rostou lysohlávky.“

Jakmile se medvěd otočil a spatřil dva dvounohé narušitele jeho teritoria, neváhal ani vteřinu a rozběhl se za nimi. Řev vycházející z jeho ostře ozubené tlamy se rozléhal snad po celém pralese. Jerry nechápal jak z takovou váhou může běžet tak rychle a obdivoval medvědovu hbitost při kličkování mezi stromy. Naštěstí ho z transu probral gorilin hysterický jekot.

„Kurva, jde po nás. Zdrhej.“ zavelel Jerry.

Otočili se a utíkali. Dokázali se dostat na dobrou vzdálenost od medvěda, jenže kvůli prokouřeným plicím jim pomalu docházel dech a medvěd je začal dohánět. V tu chvíli gorila dostala geniální nápad. V běhu zabouchala na Jerryho a dala znamení aby zastavil.  Jerry stejně už dlouho běžet nemohl a proto gorilu poslechl. Chlupáč se dal do lezení na strom a Jerry ho napodobil. Usadili se na tlusté větvi asi 5 metrů nad zemí. Popadali dech a zatím nepřemýšleli co budou dělat dál.

Medvěd přiběhl ke stromu a s naštvaným řevem se postavil na zadní nohy. Drápal se po nich, ale neměl šanci na ně dosáhnout. Zároveň si uvědomoval, že nemají jinou možnost než se někdy pokusit slézt dolů a rozhodl se, že si počká.

„Jsme v prdeli.“ oznámil Jerry „Skončíme jako svačinka.“

Gorila hleděla dolů a pozorovala medvěda jak si lehá vedle jejich stromu. Přemýšlela jak z této šlamastiky pryč, ale nic ji nenapadlo.

„Jediný co můžeme udělat je dát špeka“ odlehčil trochu situaci Jerry a začal se prohrabovat v košíku. Nahmatal papírky a u toho dostal zajímavý nápad. Vykouřit lístky durmanu.

Natrhal listy a nasypal je do papírku. Smotal prvotřídní brko a s trochou strachu podpálil. Třikrát si potáhl a předal brko gorile. Gorila si přebrala durmanovou cigaretu a také si zlehka potahala. Zatím co dým držela v plicích vrátila jointa zpátky Jerrymu. Tento proces se opakoval asi šestkrát.

Jerry típnul brko o kůru stromu a zahodil ho dolů na zem. Oba se posadili na větev a čekali co se bude dít dál. Samozřejmě se ani jednomu nechtělo slézat dolů přímo do spárů medvěda.A tak jen seděli na větvi, zatímco látky z durmanu se jim pomalu, ale jistě začali dostávat do krevního oběhu…

Prales za chatkou je převážně jehličnatý, ale místy můžeme najít i listnaté stromy. Divokou zvěř zde tvoří hlavně jeleni, srnky, zajíci, ale i například medvědi, nebo vlci. Z korun stromů se neustále ozývá zpěv všemožných ptáků a v noci houkání sov. Flóra v lese je hodně bohatá a právě to je důvod proč se Jerry s Gorilou vyskytují v poměrně nebezpečném prostředí.

„Moc se mi tu nelíbí“ promluvil po dlouhé době Jerry „dáme špeka ?“ Nečekal na odpověď, které by se stejně nedočkal, a už lovil z košíku papírky a ganju.

Sedli si na kmen spadlého stromu a v klidu si podávali asi 15 centimetrů dlouhého jointa. Gorila ukázala směrem hlouběji do lesa. Stál tam jelen a právě se pásl.

„Možná je to ten, kterého jsme viděli včera.“ prohodil Jerry

Gorila jen pokrčila rameny čímž chtěla dát najevo, že je jí to úplně jedno. Potáhla si z už skoro dokouřeného jointa, obrátila ho, vložila mezi rty a poslala Jerrymu gorilího shota.

Malinko se rozdělili a vytvořili jakoby dvoučlennou rojnici aby měli větší rozsah dohledu. Asi po půlhodinovém hledání gorila zajásala a Jerry k ní ihned přiběhl. Na zemi vedle gorily rostlo asi 10 rostlinek durmanu.

„To by mělo stačit“ řekl nadšeně Jerry “ Našli jsme ho celkem rychle. Pojďme se podívat ještě po nějakých lysohlávkách, když už jsme tady. “

Natrhali všechen durman a vložili do Jerryho košíku. Při hledání lysohlávek narazili asi na dalších 6 nalezišť. Avšak měli už dostatek vzorků a proto ho už přestali sbírat. Ovšem houbičky nikde nemohli najít. Postupovali hlouběji do pralesa, když v tom uviděli medvěda, který si jich zatím nevšiml.

„To je v píči“ pravil Jerry

Gorila se tvářila hodně vystrašeně a zdálo se, že začíná panikařit. Jerry měl také schízu, ale dokázal se ovládat. Začal hledat nůž a ukazováčkem u pusy naznačoval gorile aby byla zticha.

„Hodně potichu se budeme vracet zpět k chatce, rozumíš ? “ zeptal se Jerry.

Gorila, s nejvážnějším výrazem jaký kdy Jerry viděl, přikývla a pomalu se začali vzdalovat od medvěda. Bohužel Gorila šlápla na suchou větev a prasknutí se dolehlo až k medvědovi. Ten se otočil a spatřil je…