Pohledný mladík, studující na střední škole, zrovna večeřel se svými spolubydlícími v jídelně domova mládeže. Ve chvíli kdy si nabíral další sousto složené z bramboru a kousku kuřecího masa mu v hlavě zazněl neznámý hlas.

„Kde to jsem, co je tohle za místo.“ panikařil Jerry.

Mladý muž přesně nechápal co se mu to právě odehrálo v hlavě. Usoudil že se mu jen něco zdálo, nebo měl nějaké slyšiny a pokračoval v jezení.

„Téčko, prober se, jsi v hrozivým záseku,“ promluvil přibližně stejně starý vousatý chlapec sedící naproti.

„Sorry, že jsem se zamyslel.“ odpověděl Téčko.

„Co to ten vousáč mele, jakej zásek, je chlupatější než moje gorila.“ řekl Jerry uvnitř Téčkovo mysli.

Co je tohle za hlas? Pomyslel si Téčko.

„Jsem Jerry. Dotknul jsem se takový modrý píčoviny a asi se ocitl v tvojí hlavě. Je to na hovno no. Jsem tu uvězněnej jak krysa v pasti.“ odpověděl Jerry na Téčkovo myšlenku.

„Do hajzlu jsem šílenec. Tohle zní jako schizofrenie.“ řekl Téčko vnitřním hlasem. Vložil si do úst další sousto a dělal jakože nic.

„Některejm slovům tady v tý hlavě, nebo spíš v tomhle světě, vůbec nerozumím.“ řekl trošku podrážděně Jerry.

„To je fuk. Uvítal bych abys našel způsob jak se dostat zase zpátky odkud si přišel. Tohle se mi vůbec nelíbí.“ řekl Téčko a napil se mléka.

„Aspoň, že máme společnej cíl.“

„Jo to je hrozně fajn. Teď prosím tě chvilku drž hubu, chci se v klidu najíst.“ přikázal Téčko.

„Co to vůbec je?“ zeptal se Jerry.

„To je kuřecí stehno a brambory ty idiote.“ rozzuřil se Téčko, ale z venku měl klidný bezduchý výraz. Spolusedící mu chtěl znovu připomenout ať se probere, ale pak si to rozmyslel a věnoval se svojí porci jídla.

„Vy tu jakože vážně jíte zvířata ? To je celkem nechutný, nemyslíš ?“ zeptal se provokativně Jerry.

„Jo. Je to normální.“ řekl Téčko.

„Mě to teda moc normální nepřijde. Co by si dělal kdyby nějaký zvíře chtělo sníst tebe ? Není to hezkej pocit, věř mi, nedávno mě chtěl povečeřet medvěd.“

„V podstatě máš pravdu, ale takhle se v naší společnosti neuvažuje a tím pádem na to taky seru.“ odpověděl Téčko.

„Fajn, jak myslíš.“ urazil se Jerry a přestal mluvit. Téčko byl rád, že v klidu může dojíst jídlo.

Jakmile dojedli, tak se přesunuli z jídelny na svůj pokoj v prvním patře.

„Proč jsou ty dveře číslovaný?“ promluvil po dlouhé době Jerry.

„Aby to bylo přehledný, asi, já nevim.“ odpověděl nezajímavě Téčko a otevřel dveře číslo 119. Prošel malinkou chodbou kolem toalety a koupelny. Cestou minul ještě jedny dveře, potom vstoupil do svého pokoje a ihned se rozvalil na postel.

„Ty obrázky na zdi jsi kreslil ty?“ zeptal se Jerry.

„Jo.“ odpověděl Téčko.

„Jsou pěkný.“ pochválil Jerry.

„Díky. Cože seš to vůbec zač?“

„Jmenuju se Jerry a …“ pověděl Téčkovi celý svůj příběh.

„To zní fantasticky, asi z toho udělám povídku a hodím ji na svůj blog.“