Rozhodl se že evokaci vykoná u sebe v pokoji, neboť se mu nechtělo nikam chodit. Do půlnoci scházelo už asi jen 9 minut, takže se rychle pustil do posledních příprav. Rozprostřel pokreslený pergamen na zem. Potom zapálil kuřidlo s připravenou směsí. Aromatická vůně ho ihned pohladila po nose. V zápětí si ještě jednou v hlavě přeříkal zaklínací formuli.

Zhasl světlo a nechal zapnutou jen malou lampičku v rohu místnosti. Podíval se na hodiny a zjistil, že už má jen 3 minuty. Do pravé ruky si vzal prut a do levé napsané zaklínadlo, kdyby náhodou zapoměl text. Vstoupil doprostřed kruhu na pergamenu a čekal až uslyší první úder zvonu oznamující půlnoc.

Místnost byla plná kouře. Džej Týmu silně bušilo srdce. Jerry se vůbec nedivil. Přestal si být tak jistý neúspěchem a trochu litoval toho, že Téčka přemluvil, aby to zkusil. Teď už ale nebyl čas přemýšlet, za chvíli to zač… Gong. Půlnoc.

Text mu z nervozity samozřejmě vypadl. Džej tý zvedl prut ukazujíce na jihovýchod a začal pevným hlasem číst zaklínadlo: „Pane všech vzpurných duchů, nejvyšší Lucifere, prosím tě, slyš mé zaklínání a rozkaž svému knížeti Lucifugovi, aby se objevil před mým kruhem. Prosím tě, kníže Belzebube podpoř mé konání. Mocná kněžno Astratoh, spěj mi na pomoc a učiň, aby se mocný Lucifug objevil v lidské podobě a příjemném zevnějšku před mým kruhem. Veliký Lucifugu, zjev se hned! Opusť ihned svou říši!“

V kouři spatřil o dvě hlavy vyšší siluetu člověka.

Hromové ticho přerušil nejhrubší hlas, který kdy Téčko slyšel. Jerrymu to velice připomínalo hlas medvěda, možná to byl úplně stejný hlas. Potom se zamyslel nad tím, jak by asi zněl ten jelen ze stejného pralesa, kdyby také uměl mluvit. Na to teď nebyla vhodná chvíle.

„Z jakého důvodu se mě opovažuješ rušit, červe ? “

„Omlouvám se, já, já …. “ nemohl najít ta pravá slova. Naštěstí ho hlas vycházející z kouře přerušil.

„Cítím tu ještě někoho, je tu snad ještě někdo ? “

Jerrymu se zatajil dech a nevydal ani hlásku. Téčko odpověděl: „Myslím že ne.“

„Dobrá. Pověz mi kdo jsi a co ode mě čekáš, či žádáš, červe.“

„Říkám si Džej Tý a jsem bloger. O nic tě nežádám, jen jsem chtěl zjisti jestli existuješ. Celkem se totiž nudím.“ odpověděl.

„Ach tak. Samozřejmě, že existuji. Cítím z tebe zajímavou energii. Pokud se tak nudíš, mohl bych ti položit takovou nabídku.“ začal najednou přátelsky hlas vycházející z kouře.

„Poslouchám.“ řekl Džej Tý.

„Můžu ti dát takovou věc. Jmenuje se Přenašeč mezi světy 351. Stačí když to tady podepíšeš svou krví a tím mi přislíbíš tvou duši. Vemu si jí až umřeš.“

U jeho nohou na pergamenu se objevila jakási smlouva a očividně hodně ostrý nůž s hezkou dřevěnou vyřezávanou rukojetí. Džej Tý obě věci zvedl. Promyslel všechna pro a proti. Ještě chvilku zaváhal a potom se řízl do prstu a udělal krvavý otisk na konci smlouvy.