Gorila se podívala skrz čerstvou díru ve dveřích a spatřila muže v zeleném jak se napřahuje sekerou ke své druhé ráně. Konečně si ho mohla prohlédnout trochu podrobněji. Vůbec ji nebyl sympatický. Plnovous skoro zakrýval tři jizvy na pravé tváři. Gorila správně odhadla, že to jsou nejspíše medvědí škrábnutí. V tmavě hnědých očích měl prázdno. Od úst mu zrovna ukápla slina a zůstala ve vousech.

Vyleštěné ostří sekery se znova zakouslo do suchého dřeva. Jelen však muže v zeleném neviděl stejně jako neviděl žádnou fialovou záři ani nažloutlé nebe. Slyšel jen rány a sledoval jak se dveře začínají rozpadat a zmatkující Gorilu.

„Kurva co se to dějě?“ vyzvídal jelen, ale Gorila si ho vůbec nevšímala a dál sledovala zvětšující se díru ve dveřích.

Dveře se už úplně rozpadli a Gorila začala ječet. Zalezla do rohu místnosti a zdálo se jakoby se snažila ubránit nějaké neviditelné osobě. O pár okamžiků později se Gorila jakoby proti své vůli začala pohybovat směrem ke dveřím. Jelen měl správný pocit, že ji někdo táhl. Byl zmaten. Nechápal co se děje. Měl strach.

Gorila už byla venku z chaty a tažena směrem k lesu. Vystrašený jelen to vše už jen sledoval z okna a bylo mu Gorili líto. Usoudil, že pro Gorilu nemůže nic udělat, neboť to co jí táhlo pryč ani neviděl. Za dalších pár minut se Gorila ztratila v lese.

Jelen neviděl fialovou auru kolem nábytku ani draky na žlutém nebi. Neviděl ani velkou včelu, která narazila do skla. Viděl jen nesmyslně uskočit gorilu od okna a vůbec nechápal proč. Správně si to odůvodnil tím, že Gorila má asi nějaké psychické problémy z toho kouře, který vysála z té vázy, nebo co to vlastně je.

„Co děláš? Je ti dobře?“ zeptal se jelen vylekané Gorili, která upadla na podlahu.

Gorila se podívala na jelena a byla překvapena z jeho hlasu. Zněl totiž podobně jako hlas Jerryho i když trochu pisklavěji. Pokusila se jelenovi odpovědět pomocí improvizované řeči rukou. Její pravá ruka měla napodobit včelu a levá, rozevřená ruka okno. Narazila pravou rukou do rozevřené ruky a potom ukázala kde se to stalo. Jelen vůbec nepochopil. Gorila vzdala vysvětlování a raději se šla kouknout, jestli u pralesa stále stojí ta divná postava se sekerou.

„Hej, proč zase čumíš z toho okna? Co je tam tak zajímavýho?“ položil jelen další otázku na kterou, jak už pochopil, stejně nedostane srozumitelnou odpověď.

Gorila se rozhlédla po okolí, ale postavu v zeleném už neviděla. Všude panoval klid. V dáli draci dál chrlili oheň a prales pořád svítil fialově. Nad jezerem plném slizu se nacházelo hejno velkých včel. Gorila radši od okna odstoupila, aby si jí náhodou nevšimli.

Při otevření skříně ji skoro oslnila fialová zář. Každá z krabiček ve skříni vydávala velkou porci fialového světla. Nejvíce zářila krabička přibližně uprostřed vlevo, na které bylo napsáno T35-sativa. Gorila se jí chopila a přisedla si k jelenovi. Ze všeho nejraději by si zabalila jointa, ale bohužel musela opět marihuanu nasypat do bongu.

„Počkat, počkat, počkat.“ začal jelen „Děláš si doufám jenom srandu. Přijde mi, že už si sjetá dost, nemyslíš? Pane bože, ty si ale opičí smažka.“

Gorila zamávala ukazovákem jakože to tak není, protože tohle je tráva a ne durman. Tráva ji dělá dobře a potřebuje se uklidnit.

„No to je fuk. Kde vůbec máš toho člověčího kamaráda? Rád bych si s ním promluvil. Poslední dobou se mi zdají takový divný sny. Vždycky jsem v nějkaým člověčím těle a furt kreslím divný obrázky. Často jsem v nějaký místnosti, kde jsou ty kresby i na zdi. Většinou tam je i nějakej strašně zarostlej člo…“ PRÁSK

Jelen uslyšel ránu směrem od dveří. Podíval se tam a uviděl, že ve dveřích je díra přibližně tak velká, jako by byla vytvořena sekerou.

Když si naposledy Gorila nabyla bong durmanem, tak se dostala do zvláštního světa. V tomto světě měla obloha žlutý odstín a mezi mraky poletovali draci chrlící oheň. Všechno uvnitř chatky mělo kolem sebe jakousi fialovou auru. Skříň s marihuanou přímo zářila fialově. V chatce navíc poletovalo hejno velkých včel. Velikostí byli srovnatelní s malými vlaštovkami. Tyto včely na Gorilu zaútočil a tím jí způsobili šok díky kterému upadla do bezvědomí.

Nyní si dala podobný bong jako tehdy. Stejně jako minule při tom zavřela oči a když je otevřela, byla ve stejném světě jako tenkrát. Díky bohu obří včely v chatce už nebyly.

Úplně zapomněla na jelena, který stále seděl na zemi. Vstala z křesla a rozhlížela se po chatce. Fascinovalo ji jak všechno chytilo fialový odstín. Fialově svítící Jerryho postel, kuchyňská linka, psací stůl, dokonce i ohořelé dřevo v kamnech. Každý předmět svítil trochu jinou intenzitou. Nejvíce zářil proutěný košík s lysohlávkami a durmanem v rohu místnosti. Na druhém místě se umístila Jerryho skříň.

Ihned si vzpomněla na celý incident se včelami, který tady zažila. Zajímalo ji, kam se poděly, ale pátrat po nich určitě v plánu neměla. Místo toho se přesunula k oknu. Po žlutém nebi, stejně jako minule, poletovali draci a chrlili oheň. Stejně jako posledně se místo vody v jezírku nacházel prapodivný světle zelený sliz. Podívala se směrem na prales. Stromy také zářili fialově, ale jinak na pralese nebylo nic zvláštního. Už chtěla odtrhnout pohled jinam, ale v tu chvíli si všimla malé postavy na okraji lesa.

Zdálo se, že je celkem malý. Odhadem tak metr a půl. Měl na sobě zelený oděv a na hlavě zelený klobouk. V ruce držel sekeru. Nejspíše nějak vycítil, že se na něho Gorila dívá a zamával sekerou směrem k ní. Gorila se snažila co nejvíce zaostřit zrak, aby si ho prohlédla co nejlépe.. PLESK..

Z ničeho nic z venku do okna narazila jedna z velkých včel. Snažila se zaútočit na gorilu, ale sklo ji v tom zabránilo. Gorila se tak lekla, že odskočila od okna a spadla na zem.

Na Gorilin překvapivý úskok Jelen zareagoval: „Co děláš? Je ti dobře?“