Gorila se podívala skrz čerstvou díru ve dveřích a spatřila muže v zeleném jak se napřahuje sekerou ke své druhé ráně. Konečně si ho mohla prohlédnout trochu podrobněji. Vůbec ji nebyl sympatický. Plnovous skoro zakrýval tři jizvy na pravé tváři. Gorila správně odhadla, že to jsou nejspíše medvědí škrábnutí. V tmavě hnědých očích měl prázdno. Od úst mu zrovna ukápla slina a zůstala ve vousech.

Vyleštěné ostří sekery se znova zakouslo do suchého dřeva. Jelen však muže v zeleném neviděl stejně jako neviděl žádnou fialovou záři ani nažloutlé nebe. Slyšel jen rány a sledoval jak se dveře začínají rozpadat a zmatkující Gorilu.

„Kurva co se to dějě?“ vyzvídal jelen, ale Gorila si ho vůbec nevšímala a dál sledovala zvětšující se díru ve dveřích.

Dveře se už úplně rozpadli a Gorila začala ječet. Zalezla do rohu místnosti a zdálo se jakoby se snažila ubránit nějaké neviditelné osobě. O pár okamžiků později se Gorila jakoby proti své vůli začala pohybovat směrem ke dveřím. Jelen měl správný pocit, že ji někdo táhl. Byl zmaten. Nechápal co se děje. Měl strach.

Gorila už byla venku z chaty a tažena směrem k lesu. Vystrašený jelen to vše už jen sledoval z okna a bylo mu Gorili líto. Usoudil, že pro Gorilu nemůže nic udělat, neboť to co jí táhlo pryč ani neviděl. Za dalších pár minut se Gorila ztratila v lese.