Ve čtvrtek poslední vyučovací hodinu seděl Téčko v lavici a kreslil na papír nějaký nesmysl. Celá třída už byla unavená z náročného dne ve škole. Většina studentů jen trpělivě seděla a počítala minuty do odchodu domů. Z ničeho nic učitel silně zabouchal svým ukazovátkem do stolu.

„S takovýmhle přístupem maturitu neuděláte, pánové. “ probral učitel své žáky a pokračoval ve výkladu probírané látky.

„Ty píčo, lek jsem se dost. “ oznámil Téčkovi Jerry.

„Jo já taky, je to magor. Za sedm minut zvoní, jsem zvědavej co je k obědu. “ řekl Téčko mezitím co dokončil svou kresbu. Poté se na ní podíval a vyfotil si ji, protože mu přišla zajímavá.

„Jsi regulérní Picasso. Kdo je ten týpek s těma rohama ? Kreslíš ho celkem často. “ pravil Jerry.

„Díky. Nebudu ti vysvětlovat kdo to je, to musíš pochopit s těch kreseb.“ odbyl ho Téčko a až do zazvonění nikdo, kromě učitele, nemluvil.

Ve frontě na oběd si Téčko povídal se svým spolužákem, když v tom mu poklepal na rameno student z o rok mladšího ročníku.

„Čus, jmenuju se Karel a jsem velkej fanda tvýho blogu. Povídka S Jerrym skrz časoprostor se mi hodně líbila. Máš v plánu ještě něco podobnýho napsat ? “ zeptal se.

„Čepec, kámo, rád bych ještě něco napsal, ale vůbec nevim o čem, víš co. Jestli mě ještě něco napadne. tak určitě.“ odpověděl Téčko.

„Mám ještě jeden dotaz, je vážně Jerry v tvojí hlavě ? “ hned po položení otázky se na něho koukl.

„Řekni mu pravdu ty zmrde, je to tvůj fanda. “ ozval se Jerry.

„Neblázni, je to fake, jen jsem nevěděl jak ten příběh zakončit.“ odpověděl Téčko.

„Jo jo, myslel jsem si to. No nic, tak já tě nebudu rušit. Měj se a koukej ještě něco napsat. Čus. “

“ Díky Karle, Zdar. „