Jerry zahodil vyhaslý durmanový joint. Trochu se mu motala hlava. Čekal, že třeba něco řekne Téčko, ale ten mlčel jako hrob. Potom si vzpomněl proč vlastně durman kouřil. Chtěl si popovídat s jelenem. Zadíval se na něj a promluvil.

„Čus, já jsem Jerry. Umíš mluvit?“

„Čus čus, mě můžeš říkat třeba Jéčko a ano teď když tvoje plíce pozřeli kouř té zázračné rostliny, tak mluvit umím.“ odpověděl Jelen.

„No ty krávo, ten jelen mluví jak nějakej pojebanej intelektuál.“ pomyslel si Jerry v hlavě a nahlas řekl jen: „To je super. Povíš mi co se tady stalo?“

Ještě než jelen odpověděl, tak se Jerry v hlavě zeptal Téčka jestli je na příjmu. Téčko neodpověděl. Jerryho ani neděsilo to, že Téčko nemluví. Spíše ho trochu vyděsil fakt, že jelenovo hlas zněl jako ten Téčkovo. Zdálo se jakoby se Téčkovo hlas přemístil do toho jelena.

„No víš to je na dlouho. Nevím kde začít.“ řekl jelen. V tenhle moment si byl Jerry už jistý. Jelen má stejný hlas jako Téčko.

„Začni kde chceš, a nepospíchej, Jéčko.“ nyní si uvědomil i tu shodu jmen, začínalo to být zajímavé „Máme času dost. Nejdřív mi ale řekni, je Gorila v pořádku?“

„No ne tak úplně. Víš od té doby co vysála ten kouř z té vázy bylo všechno strašně divný…“ a tak Jéčko pověděl Jerrymu všechno co se stalo- něco neviditelného rozbilo dveře a uneslo Gorilu. Jerry byl zmatený a vystrašený.