Potom co Jerry vyslechl jelena nastalo ticho. Jerrymu se o celé situaci chtělo přemýšlet a dospět k nějakému závěru, ale byl velice unavený. Únava byla pravděpodobně způsobena hlavně návratem do svého těla. Přece jen není úplně sranda cestovat myslí bůh ví kudy z těla do těla. Rozhodl se, že se chvilku prospí. Lehl si do své postele a během okamžiku usnul.

Probudil se chvíli před západem slunce a ihned uslyšel Téčkovo hlas. Opět ve své hlavě a né z úst jelena.

„Dobrý ráno, červíčku, jak se ti spalo?“ řekl Téčko.

„Docela dobře, nějak na mě dolehla únava.“ Jerry byl rád, že Téčka slyší.

Jerry ještě chvíli ležel a vstřebával vše co se stalo před tím než usnul. Ať už to, že někdo unesl Gorilu, nebo to že jelen měl stejný hlas jako Téčko a v tu chvíli ho napadla otázka.

„Téčko, kam jsi zmizel po tom co jsem vykouřil ten durmanový joint? A co máš společnýho s tím jelenem, nechceš mi něco říct?“

Téčko jsi vůbec nevzpomínal na to co se dělo po jointu, ale teď mohl alespoň Jerrymu říct o tom snu, který si vybavil. V tom snu byl v kůži jelena a nahlížel z okna přímo sem do chaty ve které se zrovna nacházejí. Chtěl mu to popsat podrobněji a zeptat se proč se vlastně ptá, ale v tu chvíli se ozval mohutný rozlehlý hlas který dokola opakoval: „JE TO JEN PŘÍBĚH, JE TO JEN PŘÍBĚH!“ Znělo to jakoby po celém ostrově byly zkryté reproduktory. Jakoby se ten hlas šířil odnikud a zároveň ze všeho a pořád jen opakoval tu větu JE TO JEN PŘÍBĚH.

Jerry a jelen se na sebe jen dívali a vůbec nechápali co se děje. Jaký příběh? Asi po pátém opakování věty se ozvala jiná a jen jednou: „OBÁLKA NA STOLE“.

Jerry se zvedl z postele, podíval se na stůl a ano, ležela tam obálka.

Jerry zahodil vyhaslý durmanový joint. Trochu se mu motala hlava. Čekal, že třeba něco řekne Téčko, ale ten mlčel jako hrob. Potom si vzpomněl proč vlastně durman kouřil. Chtěl si popovídat s jelenem. Zadíval se na něj a promluvil.

„Čus, já jsem Jerry. Umíš mluvit?“

„Čus čus, mě můžeš říkat třeba Jéčko a ano teď když tvoje plíce pozřeli kouř té zázračné rostliny, tak mluvit umím.“ odpověděl Jelen.

„No ty krávo, ten jelen mluví jak nějakej pojebanej intelektuál.“ pomyslel si Jerry v hlavě a nahlas řekl jen: „To je super. Povíš mi co se tady stalo?“

Ještě než jelen odpověděl, tak se Jerry v hlavě zeptal Téčka jestli je na příjmu. Téčko neodpověděl. Jerryho ani neděsilo to, že Téčko nemluví. Spíše ho trochu vyděsil fakt, že jelenovo hlas zněl jako ten Téčkovo. Zdálo se jakoby se Téčkovo hlas přemístil do toho jelena.

„No víš to je na dlouho. Nevím kde začít.“ řekl jelen. V tenhle moment si byl Jerry už jistý. Jelen má stejný hlas jako Téčko.

„Začni kde chceš, a nepospíchej, Jéčko.“ nyní si uvědomil i tu shodu jmen, začínalo to být zajímavé „Máme času dost. Nejdřív mi ale řekni, je Gorila v pořádku?“

„No ne tak úplně. Víš od té doby co vysála ten kouř z té vázy bylo všechno strašně divný…“ a tak Jéčko pověděl Jerrymu všechno co se stalo- něco neviditelného rozbilo dveře a uneslo Gorilu. Jerry byl zmatený a vystrašený.

Potřeboval se uklidnit. Bylo toho najednou moc. Ještě nedávno byl smířený s tím, že už se do své chaty nikdy nepodívá, natož zpět do svého těla. K tomu mu vrtalo hlavou kde je Gorila? Proč jsou rozbité dveře? A proč tu sedí ten vystrašený jelen?

Otevřel svou starou dobrou skříň s marihuanou a trochu ho překvapilo jak málo trávy v ní zbylo. Gorila vykouřila téměř všechny zásoby. Zbylo už jen pár gramů v krabičce T35-sativa a taky něco málo v krabičce s Blueberry. Například krabička s nápisem G13 Haze úplně zmizela.

Jerry si ubalil středně velkého špeka a zamyslel se. Téčko od doby co si všiml jelena skoro vůbec nepromluvil a zřejmě také přemýšlel.

Po chvíli to Jerrymu docvaklo stejně jako nedávno Gorile. Mohl by využít účinky durmanu a promluvit si s jelenem. Třeba bude vědět co se stalo. Když to minule fungovalo s medvědem bude to účinné i v tomhle případě. Podíval se po košíku z jejich tehdejší výpravy. Stál v rohu místnosti. Přesně tam, kde ho nechal naposled. Dokonce v něm zbylo i pár lysohlávek, ale ty ho teď nezajímali. Natrhal si pár lístků durmanu a začal motat joint.

„Co to, že si tak vyskočil?“ probral se Téčko.

„Víš jak jsem ti vyprávěl o těch účincích durmanu… Možná bych si mohl promluvit s tím jelenem. Třeba ví co se stalo Gorile.“ odpověděl nadšeně Jerry.

„To je skvělej nápad. Po pravdě mě ten jelen trochu děší. Mám z něho divný schízy.“ řekl Téčko.

Téčko chtěl dál mluvit o snu ve kterém byl v kůži toho jelena, ale v ten moment Jerry už podpaloval joint. Rozhodl se, že to odloží na později a sledoval co se bude dít. Jelen byl rád za to, že to Jerryho napadlo. Aspoň bude někomu moc povědět co se stalo.

Jerry otevřel oči. Zadíval se na své ruce a potom mu došlo, že je zpátky ve svém těle. Rozhlédl se kolem a to co uviděl ho příjemně překvapilo. Nacházel se totiž opět ve své chatě. Hledal Gorilu, ale našel jen jelena s vystrašeným pohledem. Byl mu povědomí. Konečně si všiml rozmlácených dveří a v tu chvíli ho vyrušil jakýsi hlas v hlavě.

„No ty krávo. Kde to jsem?“ promluvil Téčko.

„No do píči. Mám takovej pocit, že se nám prohodily role. Teď jsi ty v mojí hlavě. Co to je za sračku a co tu kurva dělá ten jelen? A kde je Gorila?“ řekl Jerry nahlas.

„Cože? Tak tohle je ta chatka o který si vyprávěl? Čekal jsem něco většího.“

„Jo jo, tady já bydlím.“ řekl Jerry přitom co zvedal bong ze země. Čichl k němu a mluvil dál: „Páni, Gorila si asi nabyla bong durmanem. Snad ji to neodrovnalo jak posledně.“

Jelen jen dál seděl s vykulenýma očima, jakoby nedávno viděl ducha. Myslel si, že tomu chlápkovi co se tu zničeho nic zjevil asi hráblo, protože si mluvil sám pro sebe. Dobře věděl, že ten blázen tu dříve, než zmizel, bydlel s Gorilou. Rád by mu pověděl co se tu stalo, ale Jerry by mu stejně nerozuměl.

„A kde teď je? Ta Gorila.“ zeptal se Téčko.

„Já nevím. Určitě se tu něco stalo. Podívej dveře jsou úplně rozbitý. Navíc Gorila by tu takhle bong nikdy nenechala. Vždy po použití ho umyje a vrátí do skříně. Určitě ji muselo něco vyplašit nebo tak něco.“

Téčko si všiml jelena. Chvíli se na něj zadíval a potom si vzpomněl na celkem starý sen. V tom snu byl Téčko v kůži jelena a díval se do jakési chaty na spící Gorilu v křesle. Porozhlédl se po chatce a ano, to křeslo stálo kousek od nich. Co se to tady děje, pomyslel si.

Od podepsání smlouvy uběhlo už několik dní. Téčko seděl za svým notebookem a horlivě psal příspěvek na svůj blog o tom, jak podle něj nejsou drogy škodlivé. Ačkoli s drogami neměl žádné zkušenosti, když tedy nepočítal ten malý joint ve druhém ročníku na střední škole. Nic mu ale nebránilo zahrát si na génia a tak psal velká moudra.

„Stejně to nikdo číst nebude, kámo. “ řekl znuděně Jerry.

„Ale jo bude, postnu to na svůj profil na facebooku. Otevřu oči všem svým přátelům a později se to rozšíří dál a budu slavnej blogger. “ odpověděl Téčko a psal dál.

„Veř tomu.“

O pár minut později článek dokončil a publikoval na svůj blog. Potom se zvedl od stolu a šel si lehnout do své postele. Téčko byl poslední dobou pořád unavený. Jerry se mu nedivil, poslední dobou se totiž Téčko stále učil na blížící se maturitu. Na druhou stranu byl ale hodně naštvaný, protože se v těchto časech neskutečně nudil.

„Vyser se na to, neděláš nic jinýho, než že spíš. Támhle v rohu se ti už asi tejden válí přenašeč mezi světy a ty ses ho skoro ani nedotkl. Pojďme ho už konečně vyzkoušet. “ žadonil Jerry o trochu dobrodružství.

„Už jsem ti snad říkal, že teď na to prostě není čas. A navíc to beztak nefunguje. Ten sráč mě podělal o mojí duši. Nemam na to náladu. “  řekl nasraně Jerry unaveným hlasem.

„Jsi fakt kokot. “ odpověděl uraženě Jerry.

„Fajn zmrde, tak já jdu teda na to!“

Kovový, černý přenašeč má tvar válce který má v průměru asi 5 centimetrů a je přibližně 30 centimetrů dlouhý. Na straně má červené tlačítko a nad ním je žlutě napsáno číslo 351. Jinak je úplně holý a hladký. Džej tý ho vzal do pravé ruky, zamířil s ním před sebe a zmáčkl tlačítko. Ten kdo by se na něho právě teď díval by si pomyslel, že se snaží zapnout jakousi imaginární televizi, ale místo toho se na konci přenašeče objevila malá modrá kulička. Modrý předmět začal levitovat a za doprovodu bzučení se zvětšoval. Tento proces už jednou Jerry viděl ve své chatce, ale i tak to pozoroval s velkým zájmem.

„Stejná koule jakou jsi mi popisoval, když jsem se tě ptal, jak si se dostal do mojí hlavy. Viď? “ zeptal se Téčko i když znal odpověď.

„Na chlup stejná.“

„No tak podle tvejch zkušeností asi bude stačit se toho dotknout a přenese nás to. Jsem celkem zvědavej kam.. Upřímně měl si pravdu. Nechápu proč jsme to nevyzkoušeli dřív.“ řekl Téčko. Potom se dotkl koule a zmizel.