V pátek odpoledne měl Džej Tý čas nazbyt a dokopal se k vyhledání a objednání všech potřebných věcí k evokaci, kterou se hodlal pokusit provést. Seděl v pohodlí domova s notebookem na klíně a znovu otevřel knihu s popisem experimentu v prohlížeči, aby si v klidu ujasnil co ještě potřebuje.

Scházel mu jen lískový prut ve tvaru vidlice, který má být uříznutý v sobotu při východu slunce. Neměl vůbec tušení, kde něco takového roste a proto se šel poradit se svojí matkou. Sešel po schodech ze svého pokoje a zamířil do obýváku, kde ležela na gauči a sledovala Prostřeno.

„Hele mami nevíš kde tady roste nějaká líska ? “ zeptal se.

„Vždyť jí máme na zahradě.“ odpověděla mu.

„Ty jseš ale kretén. “ vysmál se mu Jerry..

„Aha, to bude to jak na tom rostou ty oříšky ne ? “ ujistil se Téčko a Jerryho hlas ignoroval.

„Jo jo.“ řekla.

„Ok. Díky mami… Jo a v neděli budu potřebovat zase hodit na vlak, jedu klasicky na intr.“

„Počítám s tím, teď mě prosím neruš, sleduju prostřeno. “ informovala.

„Jasně. “ odpověděl a opustil obývák.

Ihned si obul boty a vyšel ven z domu. Na zahradě přešel k lísce a začal si prohlížet její větve. Asi po dvou minutách hledání našel kus, ze kterého by se dal uříznout požadovaný tvar vidlice. Zapamatoval si kde se nachází a vrátil se do svého pokoje.

Sedl si ke stolu, otevřel svůj deník a nakreslil kresbu, kterou nazval Cesta. Poslední dobou se mu jeho kresby líbili a proto si je vždy vyfotil. Říkal si, že by je možná mohl dát na svůj blog.

Po dokreslení a vyfocení kresby se přesunul do postele a nařídil si budík, aby vstal před východem slunce a stihl si uříznout lískový proutek.

„Dobrou Jerry.“ popřál.

„Dobrou. „

Džej Tý dorazil na pokoj ze školy jako první. Než přijdou jeho spolubydlící, chtěl využít volný čas k četbě. Lehl si na postel a zapnul čtečku. Když pohlédl na knihu Experimentální demonologie, ihned si vzpomněl na Jerryho myšlenku a řekl mu jak se rozhodl.

„Jerry, přemejšlel jsem o tom co si říkal a asi máš pravdu, měl bych nějakýho toho démona zkusit vyvolat, ale není to jen tak. Musím se na to připravit. “

„Jsem rád, že jsi dostal rozum, ale stejně si myslim, že je to kravina, žádní démoni neexistujou. Ale víš co, ta zvědavost.. “ odpověděl Jerry.

„Jo no, dalo by to světu úplně novej rozměr.“ zafilozofoval Téčko “ Teď je jen otázka jakej ten experiment teda vyzkoušet. Mě přijde nejlepší asi ten třetí, jmenuje se Evokace podle Klavikulí.“

„Taky to tak vidím“ souhlasil Jerry.

Téčko začal číst postup a důležité věci Jerrymu citoval: “ Potřebujeme kuřidlo ze směsi kadidla, myrhy, jalovčinek, listů šalvěje a levandule. Dále lískový prut, krevel, magnetovec a velký kus pergamenu. Do píči, kde mam tyhle kokotinky sehnat ? “

„To objednáš asi přes net a ten lískovej prut si musíš nejspíš uříznout sám ne ? “ řekl Jerry.

„Jo jo, tady to píšou. V pátek za přibývajícího měsíce večer vyhledáme lískový prut silný asi 1 až 1,5 cm, který v sobotu ráno při východu slunce uřízneme (délka asi 25 až 30 cm) a konce vidliček zašpičatíme.“ citoval opět Téčko.

„To pujde. “ zhodnotil Jerry a chtěl pokračovat v řeči, když v tom přišel Téčkovo spolubydlící.

„Četor, Téčko. “

„Čepec, nejsem Téčko, ale Džej Tý. “ pozdravil.

„Nemel zas hovna, jak bylo ve škole ?“ zeptal se vousatý spolubydlící.

„Klasicky zasraná nuda a zkurvenej oběd. I když kdybych nebyl dement, tak jsem mohl mít smažák.“ postěžoval si Džej Tý.

Ve školní jídelně vařili každý den dva obědy a tím pádem měli žáci na výběr ze dvou variant. První jídlo dnes bylo vepřové na houbách s rýží a druhé smažený sýr s bramborami. Téčko se v nekonečné frontě konečně dostal na řadu, přiložil čip k čidlu a ukázalo se, že k obědu má rýži.

To je v píči pomyslel si.

„Hochu, tak ty si největší kokot. Koukni na tu lahůdku na dvojice, je k tomu i tatarka. Kriple, nesnáším houby.“ nezdržel se komentáře Jerry.

„Posral jsem to, hned dneska si navolím. Až půjdeme kolem automatu, tak mi to prosím tě připomeň. “ reagoval v klidu Téčko. Položil talíř s jídlem na tác a šel si sednout ke stolu – pokusit se něco sníst.

„Téčko, ty už jsi regulérně známej spisovatel. Divím se, že tvůj fanda nechtěl fotku a podpis.“ řekl jeden ze spolužáků, který před sebou měl talíř s jídlem na které měl Jerry chuť.

„Jako jo no. “ usmál se Téčko celkem povedenému vtipu. Vložil si do úst menší sousto, po rozžvýkání ho spolkl a chopil se slova: “ Chalpi, trošku mě sere jak mi říkáte Téčko, je to takový zkurvený.“

„A jak ti teda máme říkat ? “

„Nevím třeba Džej Tý. “ řekl a všichni se zasmáli, protože takovou blbost dlouho neslyšeli.

Dojedli, zvedli se od stolu a po odložení použitého nádobí opustili jídelnu. Cestou minuli automat na volení obědů, Džej Tý prošel kolem a navolit si samozřejmě klasicky zapomněl.

Ve čtvrtek poslední vyučovací hodinu seděl Téčko v lavici a kreslil na papír nějaký nesmysl. Celá třída už byla unavená z náročného dne ve škole. Většina studentů jen trpělivě seděla a počítala minuty do odchodu domů. Z ničeho nic učitel silně zabouchal svým ukazovátkem do stolu.

„S takovýmhle přístupem maturitu neuděláte, pánové. “ probral učitel své žáky a pokračoval ve výkladu probírané látky.

„Ty píčo, lek jsem se dost. “ oznámil Téčkovi Jerry.

„Jo já taky, je to magor. Za sedm minut zvoní, jsem zvědavej co je k obědu. “ řekl Téčko mezitím co dokončil svou kresbu. Poté se na ní podíval a vyfotil si ji, protože mu přišla zajímavá.

„Jsi regulérní Picasso. Kdo je ten týpek s těma rohama ? Kreslíš ho celkem často. “ pravil Jerry.

„Díky. Nebudu ti vysvětlovat kdo to je, to musíš pochopit s těch kreseb.“ odbyl ho Téčko a až do zazvonění nikdo, kromě učitele, nemluvil.

Ve frontě na oběd si Téčko povídal se svým spolužákem, když v tom mu poklepal na rameno student z o rok mladšího ročníku.

„Čus, jmenuju se Karel a jsem velkej fanda tvýho blogu. Povídka S Jerrym skrz časoprostor se mi hodně líbila. Máš v plánu ještě něco podobnýho napsat ? “ zeptal se.

„Čepec, kámo, rád bych ještě něco napsal, ale vůbec nevim o čem, víš co. Jestli mě ještě něco napadne. tak určitě.“ odpověděl Téčko.

„Mám ještě jeden dotaz, je vážně Jerry v tvojí hlavě ? “ hned po položení otázky se na něho koukl.

„Řekni mu pravdu ty zmrde, je to tvůj fanda. “ ozval se Jerry.

„Neblázni, je to fake, jen jsem nevěděl jak ten příběh zakončit.“ odpověděl Téčko.

„Jo jo, myslel jsem si to. No nic, tak já tě nebudu rušit. Měj se a koukej ještě něco napsat. Čus. “

“ Díky Karle, Zdar. „

Mezitím co gorila v chatce kouřila marihuanu a pojídala lysohlávky se Téčko válel v posteli na intru. Bylo teprve 7:23 ráno a jeho spolubydlící už byli na cestě do svých lavic někde ve městě. Zůstal na pokoji sám. Řekl si, že do školy určitě nepůjde, protože dnešní rozvrh hodin byl podle něho velice nepřijatelný.

„Už na to zase sereš ty línej zmrde ? “ ozvalo se mu v hlavě.

„Běž do píči, Jerry, koukni na ten rozvrh. První tři hodiny máme pana Mgr. Vránu a potom matika. Na to seru. “ odpověděl ubrečeně.

„To chceš zase celej den čumět do čtečky jak kokot ? “ zeptal se Jerry.

„Jo, kámo. Lepší než poslouchat to čůráctví ve škole. “

„Přijde mi, že poslední dobou mluvíš zbytečně sprostě.  “ změnil téma Jerry.

„Srát na to, stejně to nikdo neslyší. Píča, čurák, hovno, vymrdat, prakokot, je to jedno. “ řekl Téčko.

Podíval se na mobil a uvědomil si, že nestíhá snídani. V domově mládeže, kde bydlel, vydávali snídani pouze do 7:30. Rychle shodil pyžamo, oblékl se a vyrazil do jídelny. Jerry mezitím přemýšlel co asi dělá gorila. Tušil, že nejspíš dává bong a tiše jí záviděl.

V klidu se nasnídal a vrátil se na pokoj. Vyčistil si zuby, osprchoval se a oblékl se zpět do pyžama. Lehl si a zapnul svoji čtečku knih. Rozhodl se, že bude pokračovat ve čtení Temné věže od Stephena Kinga, ale potom si to rozmyslel a otevřel knihu Experimentální démonologie od Josefa Durra. Začetl se..

…Evokaci konáme v sobotu o půlnoci. Před touto chvílí vstoupí operatér s pomocníky do kruhu a zapálí svíčky a kuřidlo. Všichni zaujmou svá místa a při posledním úderu hodin začne operatér s důrazem pronášet pevným, jasným hlasem zaklínání. Prut drží v pravé ruce proti jihovýchodu: “Pane všech vzpurných duchů, nejvyšší Lucifere, prosím tě, slyš mé zaklínání a rozkaž svému knížeti Lucifugovi, aby se objevil před mým kruhem. Prosím tě, kníže Belzebube, podpoř mé konání. Mocná kněžno Astaroth, spěj mi na pomoc a učiň, aby se mocný Lucifug objevil v lidské podobě a v příjemném zevnějšku před mým kruhem. Veliký Lucifugu, zjev se hned! Opusť ihned svou říši!”…

„Tak tohle je největší čurákovina co jsem kdy viděl. Ty těm píčovinám věříš ?“ ozval se Jerry.

„Nevim kámo, jestli tomu mám věřit. Každopádně mě to baví číst. “ řekl Téčko.

„A už si nějakej ten experiment zkoušel ? “ vyzvídal Jerry.

„Ani píču, bojim se jak zmrd. “ odpověděl.

„No já bejt tebou, tak bych to asi vyzkoušel. Vždyť jsou tam popsaný i zaklínadla jak toho démona v klidu zase odvolat ne ? “ řekl Jerry. Rozhodl se, že se pokusí Téčka přemluvit, aby nějaký experiment z knihy vyzkoušel.

„Jako jo no, ale víš co. Něco se může posrat a budu muset volat exorcistu. S takovýma věcma si asi není dobrý zahrávat. “

„Něchápu proč to teda čteš.“ rekl Jerry a Téčko se nad tím jen zamyslel.