Pohledný mladík, studující na střední škole, zrovna večeřel se svými spolubydlícími v jídelně domova mládeže. Ve chvíli kdy si nabíral další sousto složené z bramboru a kousku kuřecího masa mu v hlavě zazněl neznámý hlas.

„Kde to jsem, co je tohle za místo.“ panikařil Jerry.

Mladý muž přesně nechápal co se mu to právě odehrálo v hlavě. Usoudil že se mu jen něco zdálo, nebo měl nějaké slyšiny a pokračoval v jezení.

„Téčko, prober se, jsi v hrozivým záseku,“ promluvil přibližně stejně starý vousatý chlapec sedící naproti.

„Sorry, že jsem se zamyslel.“ odpověděl Téčko.

„Co to ten vousáč mele, jakej zásek, je chlupatější než moje gorila.“ řekl Jerry uvnitř Téčkovo mysli.

Co je tohle za hlas? Pomyslel si Téčko.

„Jsem Jerry. Dotknul jsem se takový modrý píčoviny a asi se ocitl v tvojí hlavě. Je to na hovno no. Jsem tu uvězněnej jak krysa v pasti.“ odpověděl Jerry na Téčkovo myšlenku.

„Do hajzlu jsem šílenec. Tohle zní jako schizofrenie.“ řekl Téčko vnitřním hlasem. Vložil si do úst další sousto a dělal jakože nic.

„Některejm slovům tady v tý hlavě, nebo spíš v tomhle světě, vůbec nerozumím.“ řekl trošku podrážděně Jerry.

„To je fuk. Uvítal bych abys našel způsob jak se dostat zase zpátky odkud si přišel. Tohle se mi vůbec nelíbí.“ řekl Téčko a napil se mléka.

„Aspoň, že máme společnej cíl.“

„Jo to je hrozně fajn. Teď prosím tě chvilku drž hubu, chci se v klidu najíst.“ přikázal Téčko.

„Co to vůbec je?“ zeptal se Jerry.

„To je kuřecí stehno a brambory ty idiote.“ rozzuřil se Téčko, ale z venku měl klidný bezduchý výraz. Spolusedící mu chtěl znovu připomenout ať se probere, ale pak si to rozmyslel a věnoval se svojí porci jídla.

„Vy tu jakože vážně jíte zvířata ? To je celkem nechutný, nemyslíš ?“ zeptal se provokativně Jerry.

„Jo. Je to normální.“ řekl Téčko.

„Mě to teda moc normální nepřijde. Co by si dělal kdyby nějaký zvíře chtělo sníst tebe ? Není to hezkej pocit, věř mi, nedávno mě chtěl povečeřet medvěd.“

„V podstatě máš pravdu, ale takhle se v naší společnosti neuvažuje a tím pádem na to taky seru.“ odpověděl Téčko.

„Fajn, jak myslíš.“ urazil se Jerry a přestal mluvit. Téčko byl rád, že v klidu může dojíst jídlo.

Jakmile dojedli, tak se přesunuli z jídelny na svůj pokoj v prvním patře.

„Proč jsou ty dveře číslovaný?“ promluvil po dlouhé době Jerry.

„Aby to bylo přehledný, asi, já nevim.“ odpověděl nezajímavě Téčko a otevřel dveře číslo 119. Prošel malinkou chodbou kolem toalety a koupelny. Cestou minul ještě jedny dveře, potom vstoupil do svého pokoje a ihned se rozvalil na postel.

„Ty obrázky na zdi jsi kreslil ty?“ zeptal se Jerry.

„Jo.“ odpověděl Téčko.

„Jsou pěkný.“ pochválil Jerry.

„Díky. Cože seš to vůbec zač?“

„Jmenuju se Jerry a …“ pověděl Téčkovi celý svůj příběh.

„To zní fantasticky, asi z toho udělám povídku a hodím ji na svůj blog.“

„Tak a je to hotový. Drink alá Hofmann je namíchán. Možná by jsme ho mohli pojmenovat, co myslíš, mambo?“ řekl Jerry a opatrně odložil zkumavku na kuchyňskou linku. Gorila vypadala jako by se nad jménem sloučeniny opravdu zamýšlela, ale je možné, že přemýšlí úplně nad něčím jiným.

„Co třeba Debilní zkurvená limonáda?“ navrhl a sám se pozastavil nad tím, jakouže to vypustil hloupost „zkráceně DSL“. Jerry bohužel neví, že ve slově zkurvená se píše Z a ne S.

„To zní divně, možná ty písmena trochu zpřeházet. Třeba LSD? Co myslíš chlupáči, mě se to docela líbí. “ vyslovil svůj názor Jerry a podíval se tázavě na gorilu. Gorila byla se jménem spokojená a proto jen zvedla palec, čímž kladně odpověděla.

„Teď už ale konec srandiček, jdeme to otestovat.“ řekl Jerry a vzal si zkumavku s LSD z místa, kam ji před chvíli položil „Myslím, že bude stačit jen pár kapek.“

Nalil si nepatrné množství na jazýček a gurmánsky poválel v ústech. Potom podal zkumavku gorile, která tento skutek okopírovala. Následně si oba sedli na postel a čekali co se bude dít.

Malinké modré kuličky levitující kousek od křesla si jako první všimla gorila a ihned upozornila Jerryho.

„Co to je?“ položil otázku Jerry do hrobového ticha. Gorila neměla sebemenší tušení a jen zavrtěla hlavou.

Malý modrý levitující předmět začal vydávat bzučivý zvuk připomínající čmeláka. To ovšem nebyla jeho jediná aktivita, za doprovodu tohoto zvuku začal rozšiřovat svůj objem. Po chvíli se z malé kuličky stala koule o velikosti fotbalového míče. Růst i se zvukem přestali. V chatce opět zavládlo ticho.

Jerry se odhodlal přijít blíže k záhadnému předmětu, který byl přibližně ve výšce jeho ramen. Modrá koule byla tvořena jakousi měkkou hmotou a zdálo se, že kdyby se pokusil, tak prostrčí ruku skrz naskrz.

„Vypadá to jako nějaká jakoby hustá kapalina. Jen je divný, že drží tvar koule a levituje.“ informoval Jerry gorilu. Sebral ze stolu tužku a hodil ji přímo na modrou kouli. Hned po prvním doteku s koulí tužka okamžitě zmizela. Jerry si promnul oči, ale stále tomu nemohl uvěřit. Vzal další tužku a celou akci zopakoval se stejným výsledkem.

„Tak to si musím dát špeka.“ vyhodnotil situaci Jerry a zamířil ke skříni…

Posílali si jointa a u toho se snažili přijít co je ta modrá koule zač. Po chvíli to Jerry už nevydržel, zvedl se a zamířil k ní.

„Nevím proč, ale mám silný nutkání se toho dotknout. Pokud se mi něco stane, nebo zmizím jako ty tužky, tak se prosím tě postarej o chatku a žij dobře. Čepec.“ rozloučil se a ihned po dotknutí zmizel stejně jako tužky.

Další den ráno se gorila konečně probrala z kómatu. Otevřela oči a první co uviděla byl spící Jerry na houpacím křesle. V ruce držel nějaký papír a vypadalo to jakoby ho střežil před ukradnutím. Na kuchyňské lince ležely nakrájené lysohlávky. Jejich košíky zůstali přesně tam, kde je položili. Z toho gorila usoudila, že byla v bezvědomí jen přes noc. Nepamatovala si však, kdy a jak omdlela. Její poslední vzpomínka sahá do doby kdy otevřela chatku už s naplněným bongem. Na to co se dělo potom si její hlava asi ani vzpomenout nechtěla. Přestala to řešit a místo toho si hlasitě uprdla, čímž opět vzbudila Jerryho.

Jerry už si snad ani nevzpomínal, kdy naposled ho vzbudilo něco jiného než zvuk opuštění plynu z gorilího zadku. Podíval se směrem k posteli a byl rád za to, že se gorila už probrala.

„Nabyjem bongo ? “ vyslovil Jerry svojí první dnešní větu.

Gorila svojí gestikulací odpověděla, že jí bolí hlava a ať si bongo strčí za klobouk. Potom ale dala najevo, že špeka by určitě neodmítla.

Jerry samozřejmě čekal, že gorila na bongo nemá ani nejmenší chuť. Jeho otázka byla spíše ironicky provokativní. Gorila bohužel tento fór nepochopila, což vlastně Jerrymu mělo dojít ještě než otázku položil. Přestal uvažovat nad hloupostmi, zvedl se , odložil papír se vzorcem na stůl a zamířil ke skříni plné pokladů.

Každodenní rituál vybírání toho správného modelu pro danou situaci Jerry dnes vyřešil jednoduše- AK-47.

„Tak já teda smotnu toho probouzeče“ řekl Jerry a uchechtl se neboť mu to přišlo vtipné. Gorila si hned všimla, že má dnes nadnormálně dobrou náladu.

Vzal si papírek, udělal filtr a začal rolovat jointa. Když měl hotovo podpálil a klasicky podal gorile.

„Včera jsem ochutnal ty houbičky a chutnaj trochu jako mech“ oznámil Jerry „mají však hodně zajímavý účinky, dalo by se říct až neuvěřitelný. Dal jsem si jen pár kousků a objevil se tady takovej malej chlápek. Myslim, že se jmenoval Hofmann, nebo tak nějak. Napsal mi na papír vzorec sloučeniny, kterou prej objevil a potom hned zmizel. To neuvěřitelný na tom je, že na papíru ten vzorec zůstal i když nejsem pod vlivem hub. “

Gorila sice na tváři měla udivený výraz, ale ve skutečnosti si vůbec nebyla jista jestli Jerry mluví pravdu. Znělo to hodně nepravděpodobně. Potom co si na to udělala vlastní názor si potáhla z jointa a podala zpět jeho stvořiteli.

Jerry si přebral jointa a pokračoval v povídání:“ Ty mi asi nevěříš co ? No sám nevím jestli je to možný, každopádně za pokus to stojí. Dneska si dáme volnej den a zejtra bych se pokusil namíchat ten drink podle receptu pana Hofmanna.“

Po chvilce se zvedli,  vzali ze skříně bongo a model T35-indica. Sedli si na břeh jezera a zbytek dne strávili pozorováním vody a vyfukováním zeleného dýmu. Občas spatřili plesknutí ploutve o hladinu a to Jerrymu vnuklo nápad, že by si někdy mohli zarybařit.

Jerry přemístil gorilu, která byla v bezvědomí, z křesla do svojí postele a přikryl ji pokrývkou. Uklidil střepy a zeleninu z podlahy a poté si řekl, že si ubalí uklidňujícího osobáčka. Otevřel svou skříň a začetl se do lístečků. Dlouho byl v rozpacích a nemohl se rozhodnout na co má chuť. Poté šáhl po krabičce s nápisem T35-sativa, což je jeho vlastní vyšlechtěný model. Vytáhl asi gramovou paličku a nadrtil ji. Nadrcenou T35ku vložil do papírku a sroloval jointa. Podpálil a natáhl do plic zelené víno.

Dokouřil jointa a přesunul se k velké kuchyňské lince, která sloužila i k jeho zoufalým chemickým pokusům. Jedním z jeho dlouhodobých cílů je objevit neškodnou látku silně měnící psychiku. Jerry sice měl základní chemické znalosti ze starých knih, které se mu váleli pod postelí, ale pokročilejší schopnosti musel získat metodou pokus-omyl. Moc daleko bohužel nepostoupil a časem ztratil trpělivost. Po dnešním dnu, kdy po vykouření durmanu s gorilou získali možnost popovídat si s medvědem, ho začali látky tohoto typu opět silně přitahovat.

Gorila ležela v bezvědomí v posteli, oheň osvětloval chatku a venku vyli vlci na zářící měsíc v úplňku. Jerry krájel lysohlávky a připravoval si je k odebrání látek v nich obsažených. Poslouchal u toho jak lehký vítr naráží do chatky, praskání dřeva v kamnech a občasné gorilí prdy.

Když měl nakrájené dostatečné množství, tak už to nevydržel a jeden nebo dva kousky ochutnal. Po ochutnání se dal do dalšího předem odsouzeného experimentu. Ani nedoufal, že se mu podaří něco objevit či vyzkoumat. Dělal to jen protože se mu nechtělo spát a nic jiného na práci neměl.

Z práce ho vyrušilo poklepání na pravé rameno. Otočil se a uviděl o půl hlavy menšího starého pána s bílými vlasy. Zůstal stát a zíral na něj. V hlavě mu proběhlo tisíc myšlenek a potom mu to došlo-lysohlávky-halucinace. Ten chlapík tu není je to jen výplod mojí omámené mysli uklidňoval se.

„Ahoj, jmenuju se Albert Hofmann“ představil se bělovlasý chlápek.

„Ehmm čau, já jsem Jerry“

„Víš já už se nemůžu dál dívat na tvoje marné chemické pokusy, tímhle stylem se neposuneš nikam. Jsi na úrovni druhého stupně základní školy. “ řekl Albert.

“ Co to je škola ?“ zeptal se Jerry.

“ To je fuk. Nemám čas ti tady vysvětlovat kraviny. Máš něco na psaní ? Rád bych ti napsal chemický vzorec na který jsem přišel. Myslím, že je to přesně látka kterou se snažíš vynalézt.“

„Jasně že mám, počkejte chvilku pane Hofmann.“ řekl Jerry mezitím co se přesouval ke stolu pro papír a něco na psaní.

„Tady to je.“

„Díky“ řekl Albert a začal psát vzorec. Jerry zatím obdivoval jak důvěryhodná halucinace to je.

„Tak já si zatím smotnu brko, dáte si taky ? “ otočil se směrem ke skříni a sáhl opět po krabičce T35. Vytáhl další paličku a obrátil se zpět. V chatce už ale kromě gorily nikdo nebyl. Přešel udiveně k lince na které ležel papír s napsaným vzorcem: C20H25N3O.

Slunce už začínalo zapadat a skrz větve stromů pronikalo jen několik posledních paprsků světla. Dnes bude úplněk a někde z dálky se ozývalo vytí vlků. Medvěd, Jerry a gorila došli až ke stromu kam je medvěd vedl. Mezi kořeny velkého listnatého stromu vykukovaly hlavičky houbiček. Jerrymu se rozzářili oči štěstím.

„Tady to je, natrhejte si kolik chcete.“ ukázal medvěd.

„Díky medvěde, jak se ti jen můžeme odvděčit ? “ poděkoval Jerry.

„Stačí když se už nebudete srát do mýho území, mám rád klid.“ odpověděl medvěd a pohlédl na gorilu, která se ho pořád bála. Gorila s respektem kývla v souhlas.

„No nic my dáme špeka a rychle nasbíráme ty lysohlávky, než se setmí chtěli bychom být doma.“ oznámil Jerry.

„Fajn, tak já vás nebudu zdržovat.“ řekl medvěd „Mějte se vy dva mamrdi“

„Jo jo, díky a čepec. “ pozdravil Jerry. Gorila jen zamávala.

Jerry se dal do rolování brka a gorila do sbírání houbiček. Jakmile byl Jerry hotov tak jointa zapálil a řádně si vychutnal zelený dým v plicích. Poté podal gorile a začal také trhat houbičky a vkládat je do svého košíku. Po nějaké době už měli košíky plné trochou durmanu, ale převážně lysohlávkami. Zdařilá výprava pomyslel si Jerry.

Když konečně dorazili zpět k chatce, tak namísto slunce svítil na temné obloze měsíc. Měli štěstí, že na cestě zpátky nepotkali vlky, ačkoliv je celou cestu slyšely výt někde kolem. Položili košíky do rohu ke kuchyňské lince a Jerry šel rozdělat oheň v krbu. Gorila se mezi tím přesunula ke skříni a vytáhla bongo. Došla ven pro vodu a když se vrátila, tak v kamnech už plál oheň a Jerry zrovna připravoval jídlo.

„Docela do pohody medvěd, ale nebejt durmanu, tak by jsme na tom stromě byli ještě teď. “ nahodil Jerry.

Gorile bylo jedno co Jerry říká a sedla si do křesla, bongo si dala do klína a nasypala plný kotlík durmanem. Dala si ho k puse, zapálila a začala tahat. Když uvolnila palec z díry na bongu tak ji všechen dým skončil naráz v plicích. Zavřela oči a u toho vyfoukla. Potom otevřela oči a naskočily ji slušné halucinace. Viděla po chatce lítat včely o velikosti vlaštovek. Všechny předměty měli zvláštní fialovou auru a skříň s marihuanou vyloženě zářila fialově. Podívala se z okna a místo vody v jezírku viděla jakousi zelenou hmotu připomínající sliz. Obloha měla nažloutlý odstín. Mezi mraky poletovali draci a chrlili oheň do prázdna jakoby se snažili udělat ohňostroj.

Když Jerry podal Gorile jídlo, tak místo zeleniny viděla obří slizké červi a misku odhodila do rohu místnosti. V tu chvíli Jerry pochopil, že gorila není úplně v pořádku a začal dávat pozor, aby se ji nic nestalo.

„Jsi v pohodě, mambo ? “ zeptal se ustrašeně.

Gorila,aniž by se na Jerryho podívala, začala kolem sebe chaoticky mávat rukama. Jerrymu připadalo jakoby odháněla nějaké létající tvory, ale neviděl nic. Už se chystal zakročit, když v tu chvíli gorila omdlela a zůstala nehybně sedět na houpacím křesle.