Uplynulo asi půl hodiny od dokouření jointa z durmanu. Jerry s gorilou byli v hlubokém záseku a nevěděli o světě když v tom je vyrušil jakýsi hrubý hlas.

„Hej, vy dva mamrdi tam nahoře!“

Jerry a gorila se na sebe překvapeně podívali a shlédli dolů. Pod stromem stále stál medvěd a hleděl na ně.

„Jo, s váma mluvím vy kreténi!“  zařval medvěd.

“ Tak to mi ho vyndej, ten medvěd mluví.“ přemýšlel Jerry nahlas „Asi jsme díky účinkům durmanu získali schopnost rozumět mu, nebo mám brutální halušky.“

„Začínáte mě pěkně srát, co tu vůbec chcete?“ zeptal se rozzuřeně medvěd.

„Jen hledáme nějaké lysohlávky, nic víc.“ odpověděl opatrně Jerry.

„Bohužel jste narušili moje teritorium a tím mě dost nasrali.“

„Velice se omlouváme, nevěděli jsme, že už jsme tak daleko. Když nás necháš jít, tak už sem nikdy nevstoupíme.“ zkusil Jerry.

Gorila jen mlčky jedním uchem poslouchala konverzaci a v hlavě si říkala jaké asi musí mít účinky durman po aplikování z bongu. Když narazila v myšlenkách na bongo, tak ihned přestala vnímat okolní svět a začala si představovat jak sedí v houpacím křesle a nabijí si kotel. Jerry si všiml, že gorila je úplně mimo, ale měl teď důležitější věci na práci.

„Dobrá, dobrá tedy. Omluvu přijímám.“ uklidnil se medvěd a v jeho hlase bylo znát, že je spokojen s omluvou. Přece jenom je Jerry první člověk se kterým mluví a pravděpodobně také poslední. Plynulá konverzace mezi tvory úplně jiného druhu se jen tak nevidí. Durman dělá zázraky.

„Ještě jednou se omlouváme.“ řekl Jerry po seskočení ze stromu.

„To mě nezajímá, já mám hlad!“ zaskočil je medvěd a naznačil že kousne gorilu. Gorila uskočila a spadla na zem. Jerry se chystal vytáhnout svůj nůž, když v tom se medvěd začal smát.

„Dělám si prdel, pojďte za mnou ukážu vám kde rostou lysohlávky.“

Jakmile se medvěd otočil a spatřil dva dvounohé narušitele jeho teritoria, neváhal ani vteřinu a rozběhl se za nimi. Řev vycházející z jeho ostře ozubené tlamy se rozléhal snad po celém pralese. Jerry nechápal jak z takovou váhou může běžet tak rychle a obdivoval medvědovu hbitost při kličkování mezi stromy. Naštěstí ho z transu probral gorilin hysterický jekot.

„Kurva, jde po nás. Zdrhej.“ zavelel Jerry.

Otočili se a utíkali. Dokázali se dostat na dobrou vzdálenost od medvěda, jenže kvůli prokouřeným plicím jim pomalu docházel dech a medvěd je začal dohánět. V tu chvíli gorila dostala geniální nápad. V běhu zabouchala na Jerryho a dala znamení aby zastavil.  Jerry stejně už dlouho běžet nemohl a proto gorilu poslechl. Chlupáč se dal do lezení na strom a Jerry ho napodobil. Usadili se na tlusté větvi asi 5 metrů nad zemí. Popadali dech a zatím nepřemýšleli co budou dělat dál.

Medvěd přiběhl ke stromu a s naštvaným řevem se postavil na zadní nohy. Drápal se po nich, ale neměl šanci na ně dosáhnout. Zároveň si uvědomoval, že nemají jinou možnost než se někdy pokusit slézt dolů a rozhodl se, že si počká.

„Jsme v prdeli.“ oznámil Jerry „Skončíme jako svačinka.“

Gorila hleděla dolů a pozorovala medvěda jak si lehá vedle jejich stromu. Přemýšlela jak z této šlamastiky pryč, ale nic ji nenapadlo.

„Jediný co můžeme udělat je dát špeka“ odlehčil trochu situaci Jerry a začal se prohrabovat v košíku. Nahmatal papírky a u toho dostal zajímavý nápad. Vykouřit lístky durmanu.

Natrhal listy a nasypal je do papírku. Smotal prvotřídní brko a s trochou strachu podpálil. Třikrát si potáhl a předal brko gorile. Gorila si přebrala durmanovou cigaretu a také si zlehka potahala. Zatím co dým držela v plicích vrátila jointa zpátky Jerrymu. Tento proces se opakoval asi šestkrát.

Jerry típnul brko o kůru stromu a zahodil ho dolů na zem. Oba se posadili na větev a čekali co se bude dít dál. Samozřejmě se ani jednomu nechtělo slézat dolů přímo do spárů medvěda.A tak jen seděli na větvi, zatímco látky z durmanu se jim pomalu, ale jistě začali dostávat do krevního oběhu…

Prales za chatkou je převážně jehličnatý, ale místy můžeme najít i listnaté stromy. Divokou zvěř zde tvoří hlavně jeleni, srnky, zajíci, ale i například medvědi, nebo vlci. Z korun stromů se neustále ozývá zpěv všemožných ptáků a v noci houkání sov. Flóra v lese je hodně bohatá a právě to je důvod proč se Jerry s Gorilou vyskytují v poměrně nebezpečném prostředí.

„Moc se mi tu nelíbí“ promluvil po dlouhé době Jerry „dáme špeka ?“ Nečekal na odpověď, které by se stejně nedočkal, a už lovil z košíku papírky a ganju.

Sedli si na kmen spadlého stromu a v klidu si podávali asi 15 centimetrů dlouhého jointa. Gorila ukázala směrem hlouběji do lesa. Stál tam jelen a právě se pásl.

„Možná je to ten, kterého jsme viděli včera.“ prohodil Jerry

Gorila jen pokrčila rameny čímž chtěla dát najevo, že je jí to úplně jedno. Potáhla si z už skoro dokouřeného jointa, obrátila ho, vložila mezi rty a poslala Jerrymu gorilího shota.

Malinko se rozdělili a vytvořili jakoby dvoučlennou rojnici aby měli větší rozsah dohledu. Asi po půlhodinovém hledání gorila zajásala a Jerry k ní ihned přiběhl. Na zemi vedle gorily rostlo asi 10 rostlinek durmanu.

„To by mělo stačit“ řekl nadšeně Jerry “ Našli jsme ho celkem rychle. Pojďme se podívat ještě po nějakých lysohlávkách, když už jsme tady. “

Natrhali všechen durman a vložili do Jerryho košíku. Při hledání lysohlávek narazili asi na dalších 6 nalezišť. Avšak měli už dostatek vzorků a proto ho už přestali sbírat. Ovšem houbičky nikde nemohli najít. Postupovali hlouběji do pralesa, když v tom uviděli medvěda, který si jich zatím nevšiml.

„To je v píči“ pravil Jerry

Gorila se tvářila hodně vystrašeně a zdálo se, že začíná panikařit. Jerry měl také schízu, ale dokázal se ovládat. Začal hledat nůž a ukazováčkem u pusy naznačoval gorile aby byla zticha.

„Hodně potichu se budeme vracet zpět k chatce, rozumíš ? “ zeptal se Jerry.

Gorila, s nejvážnějším výrazem jaký kdy Jerry viděl, přikývla a pomalu se začali vzdalovat od medvěda. Bohužel Gorila šlápla na suchou větev a prasknutí se dolehlo až k medvědovi. Ten se otočil a spatřil je…

Jerry se vzbudil, promnul si oči a vstal z postele. Podíval se na houpací křeslo na kterém stále spala gorila. Řekl si že, něž se vzbudí, připraví snídani. Zamířil tedy ke kuchyňské lince a oloupal dva pomeranče a tři banány. Ovoce nakrájel na menší kousky a rozdělil do dvou misek. Poté vzal džbán a došel do jezírka pro čerstvou vodu. Snídaně byla už skoro hotová, ale ještě scházel hlavní chod.

Když Jerry zabalil a podpálil středně dlouhé brko, tak si potáhl a vyfoukl dým přímo do obličeje gorily. Gorila se vzbudila a chvíli nevěděla kde se nachází. Když se ale rozkoukala, tak se uvolnila a přebrala si snídani.

Jerry došel do kuchyňského kouta a vzal misky s ovocem. Jednu dal gorile a ona mu za to podala ještě celkem dlouhého jointa. Jídlo pravidelně zapíjeli vodou z džbánu.

Jakmile se nasnídali, tak zůstali chvíli jen tak sedět a poslouchali ranní zpěv ptáků. Potom se Jerry zvedl a z pod postele vytáhl tlustou knihu. Odfoukl z ní trochu usazeného prachu a v duchu si přečetl název knihy: „Encyklopedie rostlin“.

Sedl si na postel a začal rychle listovat. Dolistoval až k písmenu D a trochu zpomalil. Gorila se mezitím přesunula z křesla na postel vedle Jerryho.

„Tady to je. Durman obecný. “ nadšeně pravil Jerry. „Pořádně se podívej jak vypadá. Po obědě se vydáme do pralesa a pokusíme se najít co nejvíce rostlinek. A když už tam budeme mohli by jsme se konečně porozhlédnout i po nějakých lysohlávkách. “

Gorila s vážným výrazem studovala vzhled Durmanu na obrázku. Jerrymu to přišlo trochu komické, ale nedal nic najevo. Na místo toho odložil otevřenou knihu na postel a vydal se opět ke své skříni pro něco dobrého.

Už bylo po obědě a začali se chystat na výpravu. Do svých proutěných košíků si sebou vzali: asi 10 gramů AK-47, papírky, filtry, ovoce. Jerry si ještě přibalil naostřenou kudlu pro případnou sebeobranu proti predátorům, ale žádný útok od divokých zvířat nečekal.

Po posledním „předodchodovém“ špeku majíce v ruce každý svůj košík opustili chatku a zamířili do lesa skoro po stejné cestě jako jelen, kterého viděli včera, když se vraceli ze zahrádky.

Jerry se svým chlupatým přítelem se pomalu, ale jistě vraceli zpět ze zahrádky zpátky domů. Každý si nesl svůj proutěný košík a sledovali jak se před nimi rýsuje malá chata se špičatou střechou a trochu křivým komínem. Z jezírka, vedle domku,  se právě napájel jelen a když si jich všiml, tak utekl až do pralesa za chatkou. Aby se ztratil mezi stromy musel uběhnout asi 30 metrů přes louku. Slunce svítilo přímo nad nimi a začínalo jim být trochu horko.

Dorazili domu a gorila byla vděčná za chládek, který uvnitř panoval. Byli velice unavení a proto se shodli na tom, že si na chvíli odpočinou. Gorila si ustlala opět v houpacím křesle a Jerry se natáhl na svou postel. Oba usnuli hned po několika minutách.

Gorila se probudila jako první a co nejtišeji se zvedla z křesla. Došla ke skříni, otevřela ji a sehla se až do spodní poličky, kam si Jerry schovává bongo. Vzala si ho i s náhodným modelem, který vytáhla z krabičky úplně vpravo nahoře. Bohužel neumí číst a tak neví co přesně si vzala, ale z Jerryho skříně je kvalita zaručena. Ještě si vzala sirky a aniž by vzbudila Jerryho vyšla ven. Ponořila bongo pod vodu v jezeře, aby ho napustila. Potom bylo slyšet už jen škrtnutí sirky, bublání a o pár chvil později mohutné zakašlání.

Jerryho vzbudil něčí kašel a po tom co se zvedl se podíval z okna. Uviděl Gorilu jak si nabijí kotel a chystá se vysát pravděpodobně ne první dnešní bong. Oblékl si tepláky a vyšel ven.

„Nazdar negře, co to zas jedeš za bomby?“ zeptal se aniž by čekal odpověď.

„Půjdu dát vařit nějakou zeleninu, dáš si taky?“

Gorila přikývla a pobídla Jerryho aby si taky potáhl z bonga. Jinak měla v úmyslu ho vymýt a vrátit zpět do skříně, protože jí začala bolet hlava.

„Ne díky, vrať ho tam kde si ho našel.“

Jerry venku zapálil oheň pod kotlíkem a naházel do něj kousky zeleniny. Počkali až se uvaří a potom si každý nandal do své mističky. Pustili se do jídla a gorila si hned při prvním soustu spálila jazyk. Jerry si zkušeně horké jídlo vždy pofoukal, tak jak ho to učila matka.

„Zítra bych se chtěl jít podívat do pralesa po nějakým durmanu.“ oznámil Jerry a zhltl další sousto. „Potřebuju pár rostlinek pro svoje výzkumy. Půjdeš se mnou ty zarostlej sráči?“

Gorila klasicky přikývla v souhlas.

„Tak jo, dáme špeka a půjdem si asi zase lehnout, nebo máš jinej plán ? “ A jak Jerry řekl , tak se taky stalo.

Gorila típla druhého jointa a rozvalila se na houpací křeslo. Na pár minut usnula. Zdál se jí velice příjemný sen o tom jak se naučila balit špeky a mohla si tudíž zabalit kdy chtěla. Když už podpalovala svého prvního ubaleného krasavce, tak jí ze spánku vytrhl Jerryho hlas: „Vstávej ty hromado chlupů, jdeme k zahrádce. “

Chlupáč se probral a s nenávistným opičím výrazem zdvihl prostřední prst. Avšak po té se zvedl z pohodlného místa za doprovodu hlasitého gorilího prdu. Zbalili a zabalili si na cestu a oba vyšli ven z chatrče. Čerstvý vzduch jim dal pořádnou facku na zkouřené obličeje.

„Dneska je ideální den pro sklizeň“ pochválil si Jerry.

Gorila to měla v prdeli a byla celkem nasraná , že nemohla vychutnávat stav pod vlivem THC. Jerry si cestou pískal a připomínalo to jednu známou písničku od skupiny Sum 41. Jinak se na asi desetiminutové cestě k zahrádce nic zajímavého nestalo.

Jakmile dorazili k Jerryho skromné zahrádce, tak se jim rozzářili oči štěstím. Gorila začala vydávat skřehotavé oslavné zvuky. Jerrymu to připomnělo pravěké lidi oslavující oheň a pomyslel si že gorila na tom nebude intelektuálně úplně nejlépe. Musíme ovšem podotknout že na primáta na tom není vůbec špatně, ba dokonce velice nadprůměrně. Za tak vysoké IQ chlupáč vděčí jen přírodě a to především marihuaně. Největší chytrostí gorila překypovala právě ve stavu pod vlivem.

Mezitím co Jerry začal otrhávat palice které zářily tak nějak do fialova se gorila konečně vzpamatovala a vydala se Jerrymu na pomoc.

„Začni na druhý straně u toho Jack Herera. Otrhej to pořádně ať tam nic nezbyde.“ zvážnil trochu Jerry.

Gorila se přesunula na druhý konec zahrady a začala pečlivě otrhávat překrásné paličky a ani ji nevadilo že má ruce zalepené od skuffu. Šlo jim to hezky od ruky a během hodinky měli sklizeno. Šlo by to i rychleji, ale to by si nesměli dávat pravidelné přestávky na brko. Gorilin návrh na nadrcení čerstvě utržených palic Jerry ihned zamítl se slovy že se musí nejdřív usušit. Umotali tedy hydro které si přinesli z chatky a ihned ho podpálili.

Když konečně otrhali všechny rostliny a marihuanu pečlivě uložili do ručně vyráběných proutěných košíků, tak se plní elánu vydali zpět k chatce.