Potom co Jerry vyslechl jelena nastalo ticho. Jerrymu se o celé situaci chtělo přemýšlet a dospět k nějakému závěru, ale byl velice unavený. Únava byla pravděpodobně způsobena hlavně návratem do svého těla. Přece jen není úplně sranda cestovat myslí bůh ví kudy z těla do těla. Rozhodl se, že se chvilku prospí. Lehl si do své postele a během okamžiku usnul.

Probudil se chvíli před západem slunce a ihned uslyšel Téčkovo hlas. Opět ve své hlavě a né z úst jelena.

„Dobrý ráno, červíčku, jak se ti spalo?“ řekl Téčko.

„Docela dobře, nějak na mě dolehla únava.“ Jerry byl rád, že Téčka slyší.

Jerry ještě chvíli ležel a vstřebával vše co se stalo před tím než usnul. Ať už to, že někdo unesl Gorilu, nebo to že jelen měl stejný hlas jako Téčko a v tu chvíli ho napadla otázka.

„Téčko, kam jsi zmizel po tom co jsem vykouřil ten durmanový joint? A co máš společnýho s tím jelenem, nechceš mi něco říct?“

Téčko jsi vůbec nevzpomínal na to co se dělo po jointu, ale teď mohl alespoň Jerrymu říct o tom snu, který si vybavil. V tom snu byl v kůži jelena a nahlížel z okna přímo sem do chaty ve které se zrovna nacházejí. Chtěl mu to popsat podrobněji a zeptat se proč se vlastně ptá, ale v tu chvíli se ozval mohutný rozlehlý hlas který dokola opakoval: „JE TO JEN PŘÍBĚH, JE TO JEN PŘÍBĚH!“ Znělo to jakoby po celém ostrově byly zkryté reproduktory. Jakoby se ten hlas šířil odnikud a zároveň ze všeho a pořád jen opakoval tu větu JE TO JEN PŘÍBĚH.

Jerry a jelen se na sebe jen dívali a vůbec nechápali co se děje. Jaký příběh? Asi po pátém opakování věty se ozvala jiná a jen jednou: „OBÁLKA NA STOLE“.

Jerry se zvedl z postele, podíval se na stůl a ano, ležela tam obálka.